Ráno jsem se probudil do chladného mlhavého počasí. S Nicolem jsme si vypili kávu a povídali hlavně o náboženských tématech. Kolem sedmé hodiny se tu zastavilo pár poutníků, šel jsem si tedy sbalit věci na kolo. Kdyź poutníci odcházeli, podařilo se mi tajně vyfotit Nicola, zpívajícího jim na cestu. Před rozloučením mi Nicolo přečetl úryvek z žalmu o pastýři a jeho ovečkách. Poté mne ještě vyprovodil na kole i se svým psem asi kilometr směrem na Fátimu. Počasí se začalo lepšit a cesta ubíhala hezkou krajinou. Při zastávce na občerstvení jsem pozoroval práci tří starých rolníků, kteří okopávání motykami výhonky kukuřice na asi hektarovém poli. Kopli pětkrát do země, opřeli se o motyky a chvílí klábosili. Když jsem po čtvrthodině odjížděl, měli už hotovo alespoň 5 m2. Po pár kilometrech jsem dojel dva cyklisty na horských kolech. V tu chvíli jsem ještě netušil, že jsem potkal nové přátele. Se Sandrou a Carlosem jsme putovali společně až do Fatimy. Bylo to velmi příjemné a než jsme se u piva rozloučili, vyměnili jsme si kontakty. A sotva jsme se rozloučili, potřeboval jsem jejich pomoc s mou powerbankou. Není nad pomoc přátel! Zbývajících 30 km do templářského města Tomar uběhlo rychle, i když teplota stoupala přes 30 stupňů. Pro dnešek končím své poznámky a jdu se podívat na památky…
