36. den – sobota 2. července 2022

36. den - sobota

2. července 2022

S ohledem na skutečnost, že jsem plánoval náročnou etapu do Vitoia-Gastseiz vstával jsem do tmy v 5,30 hod.
Marion už byla v plné polní nachystaná na další putování
Vše jsem sbalil potichu tak, abych nevzbudil poutníky v okolních stanech
Asi 6 km po startu přišlo první velké stoupání, asi 4 km jsem musel kolo tlačit do prudkého kopce. Následoval opět brutální sjezd s křečovitým bržděním. A když jsem sjel dolů, přijel jsem na cestu, po které jsem mohl pohodlně přijet od moře. Navigace prostě není dokonalá
Následoval pohodovější úsek. Před dalším očekávaným stoupáním jsem koupil zásoby a pořádně se najedl u supermarketu. Tam jsem se také potkal s jedním z mála Španělů, kteří umí anglicky.
Do další „lámačky“ mne naštěstí nepustili komisaři závodu aut, který se zrovna v mých serpentinách odehrával. Odkázali mne na delší, ale pohodovější trasu se spoustou cyklistů.

Na té mne navigace zavedla až do tunelu, na jehož konci na mne už čekali dva policisté. Jeden se tvářil přísně a chtěl mé doklady. Naštěstí ho mladší z nich přesvědčil, ať mne nechá s tím, že hned opustím dálnici. Uf. To se mi ulevilo ..
Následovalo další úmorné stoupání a další prudký sjezd
Dole v údolí jsem se trochu motal i s navigací, ale potom následoval krásný úsek – asi 15 km po hezké cyklostezce
A pak přišlo další prudké stoupání. Asi 3 km jsem musel kolo zase tlačit. A opět sjezd, zavřená cyklostezka a úmorné šlapání do Vitoria-Gastseiz. Po dálnici zbývalo asi 13 km, ale podle navigace jsem se motal po kozích stezkách ještě 22 km.
Do kempu obsazeného převážně místními „sockami“ jsem dorazil po 10,5 hodinách v sedle. Cena kempu 11 €