42. den - pátek
8. července 202242. den - pátek
Ujeto 98 km, stoupání +441 m klesání -456 m
- Kvůli očekávánému horku sem vstal před pátou hodinou a vyjížděl po sedmé –
po rozednění. - Cesta v ranním chládku příjemně ubíhala, ovšem opět fádní krajinou mezi
nekonečnými lány obilí. - Z dlouhé chvíle jsem si zpíval, vyprávěl s kolem a tou paní z navigace. Bohužel mi neodpovídali.
- Jet pátý den v pusté krajině je „ na bednu“.
- V žárem vypálených vesničkách nebylo živáčka, jen občas tu bylo možné zahlédnout starce s holí, sedícího před domem.
- Vyjímečně lány obilí na chvíli vystřídaly pole se slunečnicemi, kukuřicí a brambory, kropené umělou závlahou.
- Představa, že v této pustině a žáru žijí lidé mi nešlo na rozum.
- Měl jsem v plánu přespat v Salamance v Albergue Juvinal, ale neteř Jarka, která žije ve Španělsku (ale zrovna je s rodinou v Bohuňovicích) mi zjistila, že je zavřený.
- Zvolil jsem náhradní plán – Albergue de P eregrinos severně od Salamancy.
- Když jsem dorazil na místo, s hrůzou jsem zjistil, že je zrušený také (prý kvůli
covidu). - V tu chvíli však při mně stáli všichni svatí. Natrefil jsem tu na mladý pár, který (zázrak!) uměl anglicky. Pomohli mi zajistit pěkné ubytování v soukromí.
Jmenovali se Diuro a Anna. Pepe…. – jejich známý mi ještě donesl chutný oběd
(maso se zeleninou a brambory). - Ubytování moc pěkné a za 15 €
- Ven se nedá vyjít, jaký je tam žár. Zítra budu muset vyjet opět brzy ráno.
- Se mnou je tu ubytována jen starší Italka, která putuje pěšky do Compostely
PS: Ještě se tu ubytovala jedna starší španělská dáma + chvíli po ní ještě jedna.
S šarmantní Rosario z Valencie jsme šli večer do hospody na pivo. S pomocí
překladače jsme si popovídali o všem možném. Moc hezký večer.
