Délka:  9 dní

Trasa: Bohuňovice – Hustopeče – Petronel Carnuntum – Langenwang – Unzmarkt – Ossiacherse – Alesso – Piava – Levico Terme – Riva del Garda

Našlapané kilometry: 1032,7 km (1051 km dle tachometru)

Sobota 17.6.2017

 

Start v 9.30 hod  ve složení:  Mirek Pauch, Jana Gürtlerová,  Petr Ovčáček, Petr Bryks.  Radim Ditrich přišel na start i s malým Mirečkem, ale vzhledem k tomu, že v neděli večer ještě hraje fotbal v Rakousku, přidá se k nám  po zápase v Petronel Carnuntum.

Hned na prvním kilometru jsme se nechali vyfotit na cyklostezce za obcí pod „bránou“ naší oblíbené lípy.

Počasí nic moc: 15-16°C, severozápadní vítr.

Cesta přes Olomouc a dál po rovné Hané ubíhala v pohodě.  První pivo a dršťkovou jsme si dali jako vždy (na předchozích putováních) v restauraci Podkova v Kelčicích.  Ve Slavkově jsme pro změnu ochutnali česnečku a výborného Brněnského Draka.  V Hruškách jsme projížděli jezdeckými slavnostmi a potkali zde známého z Vltavy – starostu obce  Honzu Kaufa.  Začalo lehce pršet.

V Nikolčicích jsme projížděli „Babskými hody“ a místní krojovaná děvčata nás občerstvila výborným jihomoravským vínkem. V následujícím stoupání jsme zjistili, že se pohybujeme po uzavřené trati automobilového závodu do vrchu. Podél trati nám tleskali diváci. Naštěstí už bylo těsně po závodě, byť byla trať ještě uzavřená. Nahoře v cíli na nás traťoví komisaři kulili oči, kde jsme se tam vzali.

Po krásném sjezdu do Kurdějova jsme se při prohlídce místního opevněného kostela potkali se známým  vinařem Radkem Sedláčkem a jeho ženou.

Kolem 18 hodiny jsme byli v Hustopečích, v kempu Formanka. Ubytovali jsme se v chatkách, vypili další dva Draky, osprchovali se a vyrazili  na výbornou večeři do známé restaurace. Po návratu jsme si dali (pro změnu) další dva Draky a unavení, vyfoukaní ale spokojení jsme šli na kutě.

Bilance:

max. dosažená výška 401 m.n.m., spotřeba – 8 piv na osobu, ujeto 120 km, nastoupáno  803 m, max.rychlost 63 km/hod.

 

 

Neděle 18.6.2017

 

Ráno jsem zjistil, že jsem byl včera v hospodě ve větrovce, na které byly za krkem přichyceny na suchém zipu dámské černé kalhotky.  Za boha jsem si nebyl schopen vzpomenout, co vše se vlastně  včera dělo.

Vypravili jsme se a po sedmé vyjeli z kempu směrem na Břeclav. Vzhledem k tomu, že obchody i pekárna byly ještě zavřeny, posnídali jsme kafe a croasant na benzince na konci Hustopečí.

Rovinatá etapa s větrem převážně v zádech ubíhala hezky. V Břeclavi jsme se občerstvili v Tesku a pokračovali na Lanžhot.

Hranice Slovenska jsme přejeli přes most řeky Moravy. Krásnou cyklotrasu lužními lesy nám zpestřil přechod přes rameno Moravy po krkolomné železné lávce. Po pár kilometrech jsme si prohlédli památky předmnichovského opevnění. Komáři nám naznačili, že bychom měli jet dál.

Jana měla takový hlad, že si dala místo svačiny nějakého brouka, kterého se nemohla drahné kilometry zbavit.

Před polednem jsme si našli v Malackách pěknou hospodu Koliba.  Výborně jsme si pochutnali na slovenských specialitách. Vrchní byl velice příjemný a na rozlučku nám daroval dřevěný talisman – hlavu zbojníka.

Další cesta vedla po starých silničkách bez provozu i cyklostezkách k přechodu přes Moravu. Před krásnou, úplně novou lávkou přes řeku (a zároveň i hranici) jsme se občerstvili v příjemném letním posezení plném nedělních rekreantů.  První kilometry Rakouskem nás zavedly kolem krásného zámku.

Kolem 16. hod. jsme překročili Dunaj a na mostě se vyfotili i s Děvínem v pozadí. Starobylým  lázeňským městečkem Bad Deutsch-Altenburg jsme směřovali do cíle.

Stany jsme postavili v kempu v obci Petronel Carmuntum. Na tomto místě žilo v druhém století po Kristu 20 tisíc Římanů a dodnes je zde spousta památek z tohoto období.

V 17.30 přijela moje žena Alena  s Janiným mužem Michalem  pro Janu a současné přivezli kolo pro Radima. Zároveň nám připravili hostinu v podobě čerstvých řízečků, klobás  a vychlazeného piva. Strávili jsme spolu příjemný večer a než k nám spoluhráč ze Slovenska Radima po zápase přivezl, Ala s Michalem a se vydali na cestu domů.

Po Radimově příjezdu jsme vypili před spaním ještě pár piv a na chytrém telefonu Petra Brykse shlédli skeč Zdeňka Izera „ Pivo, pivo, pivo …“ .

To jsme ještě netušili, že nás tento vtip bude provázet celou naši cestu …

Bilance:

Ujeto 125,7 km, nastoupáno 282 m, vypito – jako vždy

 

Pondělí 19.6.2017

 

Ráno po sbalení stanů jsme posnídali a zbytky klobás (které už jsme nebyli schopni sníst) jsme darovali cyklistům z Budějovic, kteří se ráno chystali na Dunajskou cyklostezku.

V pozměněné sestavě (kdy Radim nahradil Janu) jsme vystartovali na další putování.

Po 20 km  směrem na západ jsme u městečka Fischamend zahnuli  přímo na jih. Když jsme projížděli kolem letiště Schwechat,  nafotili jsme si z blízka letadla, která šla na přistání jedno za druhým. Cestou dál jsme se občerstvili v Bille v nedaleké vesnici a před polednem jsme se zchladili pivem v jedné z místních hospůdek.  Kolem 13. hod jsme projeli Wiener Neustadtem a po absolvování nekonečné desetikilometrové roviny dorazili do Neunkirchenu. Za městem začala trasa postupně stoupat. V Aue (před rozhodujícím stoupáním na Semmering) jsme pojedli v restauraci gulášovku, zapili   pivem a pokračovali ve stoupání krásným údolím. Cesta byla v tom horku docela výživná. O to víc nám chutnalo pivečko v sedle Semmeringu.

Do Langenwangu jsme přijeli po krásném dlouhém sjezdu v 18.30.

Ubytovali jsme se v turistické ubytovně, zašli do Billy pro jídlo a (hlavně) pivo a večer jsme si užívali pohody s krásnými výhledy na okolní hory.

PS: právě jsme se rozhodli, že nealkoholické pivo v plechovce (které s sebou taháme  a nikdo ho nechce) dovezeme do Itálie, vylejeme do vln Lago del Garda a tak toto ubohé  nechtěné Free pivo skutečně osvobodíme.

Bilance:

ujeto 136 km, nastoupáno 1315 m, nejvyšší dosažená výška 1032 m.n.m., spotřeba beze změny

 

Úterý 20.6.2017

 

Ráno v Langenwangu jsme se probudili až v 6.30 hod. Po vydatné snídani doprovázené spoustou smíchu jsme se kolem 8.15  se vydali na západ . Cesta po cyklostezce Murztallweg byla kouzelná. V Brücku an der Mur jsme si dali pivko v místním fotbalovém areálu. Měli sice zavřeno, ale když viděl správce (hospodský) naše vyplazené jazyky, slitoval se a načepoval nám. Ráďa s ním mezitím probral možnost fotbalového přestupu.

Cesta proti proudu řeky Mur byla krásná i přes velké vedro (35°C). V Loebenu nám Petr Ovčáček předvedl výhody GPS a přes kopřivy a kolem lesácké skládky nás protáhl  svou zkratkou.  O pár kilometrů dál vyrazil Petr Bryks podle GPS napřed a ztratil se nám. Vzápětí ho následoval i Radim. Poté, co jsme se konečně zase dohledali, jsem jim trochu promluvil do duše. Na oběd jsme zastavili v hospodě na řízek a pivo. Paní domácí se pochlubila opuštěným mládětem srnečky. Zaplatili jsme a v hrozném vedru pokračovali dále.

Pět kilometrů před cílem jsme se v hospodě osvěžili pivem a v malém obchůdku nakoupili zásoby na večer.

Do kempu v Unzmarktu jsme přijeli v 19°°. Postavili jsme stany a někteří z nás se svlažili v bazénu. Příjemný správce kempu se ženou nám připravili bohatou hostinu a odjeli večer domů. V celém kempu jsme zůstali úplně sami. Při příjemném posezení a klábosení jsme dopili zásoby piva a šli spát.

Bilance: ujeto 135,8 km, nastoupáno  1451 m, nejvyšší rychlost  59,2 km/hod, kempujeme v cca 725 m.n.m., spotřeba – stále stejná

 

Středa 21.6.2017

 

Ráno jsme se probudili do prvního (kalendářního) letního rána. Docela silně foukal západní vítr. Po ranní hygieně a skromné snídani jsme sbalili stany. Petr Ovčáček nemohl svůj stan dostat do obalu. Po chvíli urputného snažení konečně přišel na to, že stan smotal i s nafouknutou karimatkou. Druhý pokus už zvládl.

Po cyklostezce K2 (Murradweg) jsme cestovali už jen 10 km. V  Scheiflingu jsme si dali ranní kávu a stoupali do výše 1045 m.n.m. Vzhledem k tomu, že větší část stoupání vedla po silnici, nebyl to žádný velký zážitek. Jen občas byla silnice s nepříjemným provozem vystřídána cyklostezkou vedoucí podél silnice.  Za vrcholem pokračovala cesta mírným klesáním a byla již mnohem příjemnější.

Před polednem jsme překročili pomezí mezi Štýrskem a Korutany.

V Hirtu jsme zastavili u pivovaru a dali si výborné místní pivo a „Suppe mit Leberknödl“ nebo skvělou „Gulaschsuppe“.

Další cesta probíhala příjemně, byť v neutuchajícím horku.

Vedro nás 21 km před cílem přinutilo opět zasednout k pivu. Každý jsme si dali dvě a pokračovali. Oba Petrové jako vždy uháněli napřed a tak se naše cesty ve Feldkirchenu opět rozdělily. Pár kilometrů před cílem mne a Radima dohonila pěkná sprcha. Chvíli jsme čekali až přestane pršet, ale pak jsme i v dešti pokračovali k Ossiachersee, které bylo již na dohled. Před kempem jsme s Radimem počkali na ty dva tuláky a dojeli do cíle.

Když jsem nás přihlašoval u paní správcové (a asi i majitelky kempu) k pobytu, tak si ta starší dáma vzpomněla, že jsme tam před třemi lety se ženou a kamarády kempovali.

Sotva jsme postavili stany, přišlo krupobití. V pauze před dalším lijákem jsem vyzkoušel vodu v jezeře.

Než jsme vyprali a hodili se do gala, přestalo pršet a šli jsme do nedaleké restaurace na pizzu, která nás však moc nenadchla.

Při hledání další hospody se rozhodl Petr Ovčáček, že bude coby léčitel napravovat všem neduhy se zády a vyzkoušel to (docela úspěšně) na ostatních.  Přestože jsem měl do této chvíle záda v pořádku a bránil jsem se jeho zákroku, přinutil i mne k tomuto experimentu … a záda mi pochroumal. Doufám, že budu do ráno v pohodě.

Po delší době jsme nakonec našli další hospodu a dokonce s milou a hezkou obsluhou, tak jsme se ještě dorazili pizzou a pivem.

Když jsme se vrátili pozdě večer z hospody, zjistili jsme, že nám paní domácí naše rozvěšené svršky vysušila v sušárně.

Bilance:  ujeto 97,5 km, nastoupáno 790 m, nejvyšší dosažená výška 1045m.n.m., pivo, pivo, pivo – jako obvykle

 

Čtvrtek 22.6.2017

 

Probudili jsme se do „kalného“ rána. Mlha se válela nad jezerem. Sbalili jsme stany, oblékli se do vypraných a vysušených věcí a za zlepšujícího se počasí vyjeli na trasu. Po pěkné cyklotrase kolem jezera (mlha se mezitím zvedla) a kolem Drávy jsme přijeli do Villachu. U obchodu jsme si nakoupili něco ke snídani a popřáli Petrovi Ovčáčkovi k 40. narozeninám.

Z Villachu jsme vyrazili směrem k italskému Tarvisiu. Jeli jsme údolím po nádherné cyklostezce kolem křišťálově čisté řeky Gall. Při přejíždění vody jsme pozdravili vodáky na kajacích. Chvíli jsme jeli po mizerné cestě a minutu po tom, co Petr Ovčáček upozornil na nebezpečí defektu Radim píchl zadní kolo. Petr Ovčáček nelenil a kolo bleskově opravil. V hrozném vedru jsme přijeli do blízké vesnice, doladili kola, dali si pivo a pokračovali dál po krásné cyklostezce vybudované místo železniční trati. Nedaleko Tarvisia jsme překročili Italskou hranici a prudkým lesním výjezdem pokračovali do vnitrozemí. O kus dál „železniční“ cyklostezka opět pokračovala. Výhledy na horské štíty a podhorské řeky nás fascinovaly.  Na jednom z mostů přes řeku jsme potkali partu cyklistů „ze Zplzně“. Na konci této překrásné stezky jsme se zastavili v restauraci na grilovaná kuřata. Obsluha (mladé vyplašené děvče v zácviku) byla katastrofální. Jídlo však bylo docela dobré. Celý den nás trápil protivítr. I v této etapě se nám „podařilo“ kousek před cílem na nějakou dobu navzájem ztratit a zase sjet dohromady.

Do kempu v Alessu jsme přijeli po cestě kolem řeky a přes nízké sedýlko po  18°° hod. Hned u recepce, ještě než jsme se ubytovali, jsme rozpoutali pivní (třetinkovou) válku.  Po čtyřech rundách jsme konečně postavili stany, vykoupali se v ledovém jezeře a zašli ještě na pivo, pivo, pivo …

Bilance: ujeto 120 km,  nastoupáno 946 m,  max.výška 873 m.n.m., …. stále stejné

 

 

Pátek 23.6.2017

Z kempu v Alessu jsme vyjeli směrem na Tolmezzo,  pár kilometrů jsme zase něco nastoupali a k Tolmezzu opět naklesali. Poté, co Petrovi Ovčáčkovi neše Free pivo opět vypadlo z bagáže a chtěl se jej zbavit, převzal jsem štafetu já a nebohého Fríčka se ujal.

U Lidlu v Tolmezzu jsme posnídali a vydali se směrem na Ampezzo. Cestou jsme velice pravidelně dodržovali pitný režim a několikrát zastavovali na pivo, bez kterého by to prostě dál nejelo.

Cesta nás zavedla i tunelem dlouhým cca 2 km. Naštěstí byl provoz v tunelu minimální a silnice klesala, tak jsme jej měli rychle za sebou.

Po několika opakovaných stoupáních a klesáních jsme začali trvale stoupat do Passo d. Mauria ve výšce 1300 m.n.m. Nahoře jsme se vyfotili, přioblékli a mazali překrásným nekonečným sjezdem dolů k řece Piavě.

V Lozzo di Cadore jsme si nechali „poradit“ od domorodců a místo plynulého klesání až do kempu jsme absolvovali ještě jedno stoupáníčko. Po sjezdu k Piavě (u které bojoval před 100 lety můj děda) jsme se rozhodli doplnit zásoby na večer v obci na kopci. Než jsme tedy definitivně dorazili do kempu, vyšlápli jsme si ještě naposled do kopce a zpátky k řece.

V kempu nás iritoval  místní „strýc Pepin“. Jeho hlas se rozléhal celým kempem. Postavili jsme stany, osprchovali se a šli do restaurace na výbornou pizzu. Po večeří jsme si u stanů dali pár piv a šli spát.

Bilance: ujeto 85,7 km, nastoupáno 1705 m, nejvyšší dosažená výška 1300 m.n.m., ……………

 

Sobota 24.6.2017

Nejlepší zprávou po ránu byla informace, že ne všechny záchody jsou turecké, ale jeden je zde i pro evropany.

Ráďu po ránu sprdnul „Pepin“, když chtěl vyhodit prázdné láhve od piva do odpadkového koše.

Na úvod jsme vystoupali nějaké metry a po úžasných sjezdech jsme zastavili v malé vesničce Caralte, ve které už kdysi Petr Bryks se svou cyklistickou partou pobýval.  V místním obchůdku s velice příjemnou prodavačkou – horalkou jsme posnídali. Milá prodavačka Petrovi Ovčáčkovi připravila sendvič podle přání, bez ohledu na to, že u pokladny čekají místní lidé na zaplacení. Ale místní horalé byli příjemní a trpěliví. O tom, jaký panuje v horách patriarchát nás přesvědčila skutečnost, že nějakému „švihákovi lázeňskému“ odnesla drobná paní prodavačka těžkou tašku s nákupem až do auta.

Příjemný sjezd pokračoval až do širokého údolí.  Zastavili jsme se na pivo a od bodrých italských pantátů popíjejících vínko u stolku před bistrem jsme se dozvěděli, že naše fotbalová „lvíčata“ porazili včera Itálii 3:1. Na počest nás pan domácí počastoval domácí klobásou a chlebem.

Druhá třetina dnešní etapy nás zavedla až na pokraj Benátské nížiny a nebyla tak hezká jak ta horská. Po výborném  jídle v restauraci (bohužel opět nepochopitelně s tureckým záchodem) jsme pokračovali dál. Najeli jsme na krásnou cyklostezku podél řeky. Asi na 110 km jsme se stavili na pivo v bikerském centru, kde zrovna probíhala nějaká  místní oslava.

Před cílem – kempem v Levico Terme jsme nakoupili pivo a jeli se ubytovat. Před vjezdem do branky kempu jsem uhýbal psům, musel jsem zastavit, ale nestihl vykopnout boty z pedálů, takže jsem se při nulové rychlosti sklopil přímo do betonového květináče. Naštěstí to byla jediná havárka za celou výpravu.

Postavili jsme stany, dali chladit piva, osprchovali se a šli na večeři. Ta byla výborná. Před stanem jsme pod hvězdami tropické noci dopili vychlazená piva, probrali zážitky z cesty a šli spát.

Bilance: ujeto 150 km, nastoupáno 1174 m, max. výška – na startu 850 m.n.m., spotřeba beze změn

 

Neděle 25.6.2017

Ráno nás probudila bouřka, šero a prudký liják. V neutuchajícím dešti se nám podařilo nakonec vše (totálně promoklé) nějak sbalit. Po asi hodinovém čekání na lepší počasí (které však podle „norské“ předpovědi mělo přijít až odpoledne) jsme to riskli a vyrazili v pláštěnkách do deště. Naštěstí se nad námi svatý Petr slitoval a po hodině přestalo pršet. Posnídali jsme u obchodu a pokračovali. Po pár kilometrech jsme vystoupali přes sedlo o 300 m výš. Bylo docela chladno (15°C), ale naštěstí nepršelo. Následoval opět krásný sjezd. GPS nás však po nějaké době svedla z cesty a skončili jsme v nějaké vesničce, odkud žádná cesta dál nevedla. Zeptal jsem se místního domorodce, kudy se jede na Rivu del Garda. Ten se chytil za hlavu a se zvoláním „MADONA MIA !!!…“ začal rukama nohama vysvětlovat jak dál. Podle jeho rady jsme sjeli po polní cestě za vesnicí k vinici a zahlédli nad našimi hlavami silnici. Takže jsme se nakonec museli na cestu dostat nahoru prudkým srázem, kdy jsme si kola podávali do svahu ve dvou. Následoval opět nádherný sjezd do údolí k Trentu.

Na úbočí jsme se zastavili na kafe v pěkné hospůdce s krásnou vyhlídkou (i obsluhou). Než jsme dopili capucino, začalo pálit znovu slunce. Sjeli jsme do údolí a pokračovali po příjemné cyklostezce podél řeky Adige směrem na jih. V Roveretu jsme uhnuli od řeky na západ a posledním stoupáním přes sedlo zamířili na Rivu del Garda.

Příjezd byl nádherný, prozářený sluncem opírajícím se do azurové vody pod horskými štíty!

V hospůdce nad jezerem jsme si dali pivo a jeli hledat ubytování.

Půl hodiny po našem příjezdu do penzionu za námi přijela autem moje žena Ala s dcerou Hankou a malým Mirečkem a předali nám medaile.

Ubytování bylo nádherné. Následovala sprcha a bečka s vychlazeným litovelským Moravanem (dvě takovéto krasavice – 15 + 20l, zajistil Petr Bryks a nachystal holkám ještě před naším odjezdem do auta).

Večer jsme splnili svůj slib a za cenu lidských obětí (uklouzl jsem na kameni a potloukl se) vypustili naše Fríčko do svobodných vln jezera Garda.

Bilance: ujeto 62 km, nastoupáno 550m, nejv. bod  686 m.n.m., spotřeba piva se poslední den výrazně zvedla

 

ETAPY                                                                Ujeto km                                            nastoupáno (m)

1. Bohuňovice – Hustopeče 120                                                       803
2. Hustopeče – Petronel Carnuntum               125,7                                                   282
3. Petronel – Langenwang 136                                                                 1315
4. Langenwang – Unzmarkt 135,8                                                               1451
5. Unzmarkt – Ossiachersee 97,5                                                                    790
6. Ossiachersee – Alesso 120                                                                   946
7. Alesso – Piava 85,7                                                                  1705
8. Piava – Levico Terme 150                                                                 1174
9. Levico Terme – Riva del Garda 62                                                                       550

CELKEM                                                           1032,7 km (1051 km – podle tachometru) 9016 m

 

A TO VŠE PŘI SPOTŘEBĚ NECELÝCH 250 PIV ZA CELOU CESTU !!!

 

PS:  Petr Bryks si v úterý objel pro radost jezero Lago di Garda a přidal si tak dalších 154 km a 1117 m převýšení.

 

Ubytování: Rezidenza Le Due Torri, Apartmant Account, Riva del Garda, Via Venezia 61

 

V Rivě jsme zůtali do středy 28.6.2017 a užívali si zaslouženého odpočinku v nádherném prostředí italského jezera a nádherných hor.