Pohádka o tom, jak hloupý Mirek nakonec ke štěstí přišel: Předpověď počasí slibovala na dnešek zimu (do 15 stupňů), silný protivítr a déšť. Vzhledem k tomu, že ráno nepršelo, vydal jsem se srdnatě na cestu. Před polednem se naplnila i třetí předpověď. Po 45 km jsem zastavil celý promáčený v baru na horkou kávu. Při placení by se ve mně krve nedořezal. Zjistil jsem, že nemám občanku. Ochotná obsluha mi pomohla zjistit, že zůstala v recepci kempu. Takže hurá v té slotě 45 km zpátky. Asi 20 km jsem si zpestřil společnou jízdou s cyklistou Lucasem, který cestoval z Holandska do Barcelony. Chvíli poté, co se naše cesty rozdělily, se stal zázrak. K mé české vlaječce se hlásila Češka Monika, která mne předjížděla s přítelem Mathevem autem. Slovo dalo slovo a oba mi nabídli ubytování u nich ve městě Leucate. Hned se mi jelo pro občanku v hustém dešti veseleji. Poté, co jsem ji v recepci vyzvedl, otočil jsem kolo do původního směru a uháněl dalších 19 km k mým zachráncům. Po 109 km v nečase mne čekala horká sprcha, jídlo, milá společnost a měkká postel. A pak, že se zázraky nedějí …