Ráno jsem se rozloučil se správcem ubytovny a jeho psem a ve 4 stupních Celsia vyrazil proti ledovému větru do sedla ve výšce 1154m. Stoupání nebylo tak zlé, ale chlad, zejména ve sjezdu, byl velmi nepříjemný. Takovou „kosu“ jsem tedy ve Španělsku nečekal. Naštěstí v městečku Medinaceli jsem se za 7,80 euro posilnil na zbytek dne. Cestou jsem potkal dvojici z Itálie. Nicolás a Catarina cestovali z Lago di Garda na kole po jižní a západní Evropě. Na benzince, kde jsem si dával kávu, obdivoval mé kolo Rory z Irska. Když jsem přijel do plánovaného cíle dnešní etapy, přišla bouřka. Tu jsem přečkal v čekárně na autobus. Zde mí jedna paní řekla, že ubytovnu otvírají v 16.00. Zapomněla mi však říci, že ubytovávají je od 4 nocí nejméně, což jsem se dozvěděl v místní hospodě. Tam mi poradili hotel o 15 km dál. Když jsem tam přijel, řekli mi, že mají plno. Asi nechtěli ubytovat upachtěného cyklistu na jednu noc. Ale poradili mi ubytování ve vesnici o 8km dál. Tam jsem také nepochodil, ale potkal jsem tu vášnivého bikera Xaviho. Ten mi poradil ubytování o 60km dál. Na jeho elektrokole nalehko by to problém nebyl, ale pro moje „nákladní“ šlapací kolo to bylo moc. Po dalších kilometrech jsem přijel k hotelu u dálnice. Ale volnou postel neměli. Naštěstí zavolali do hotelu naproti přes dálnici, kde místo měli. Jel jsem tedy asi 2 km podél dálnice, podjel ji, vrátil jsem se 2km, přehodil mé těžké kolo přes plot a s úlevou jsem se dozvěděl, že pátý pokus o ubytování byl úspěšný. Za 60 euro, se studenou vodou ve sprše, ale měl jsem postel. Sice jsem se již pomalu smiřoval s noclehem nadivoko, ale v tom studeném počasí jsem byl rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo…
