Z pohodlného hostelu v Elvas jsem odjížděl až po deváté hodině. V tu chvílí jsem si neuvědomil, že za hranicemi Španělska to bude již o hodinu více. Čekala mne dnes pohodová rovinatá etapa 90 km do Méridy. Na nebi se dnes na rozdíl od včerejška neproháněli supi ale letadla. Překvapivě velikým historickým městem Badajoz jsem projel díky hezkým cyklostezkám pohodlně. Cesta po rovině byla lemována spoustou zavlažovacích kanálů. Někde už dozrávalo obilí. U starého mostu, přes který možná putovali i naši předkové jsem si v bistru objednal malé pivo a kávu. Jako pozornost jsem k tomu dostal od majitele misku grilovaného masa a hranolků. Když jsem jel o pár kilometrů v pohodě v cyklopruhu, zpomalilo vedle mne auto a starší muž se mne ptal na cestu a zda nepotřebují vodu.
Milé… V jedné vesnici jsem se zastavil na pivo a k tomu mi obsluha donesla porci skopového masa. Platil jsem 2 eura. Pohostinný kraj! O kus dál jsem si vyfotil první a doufám, že i poslední požářiště. Své kolo značky Merida, jsem si musel vyfotit u značky stejnojmenného města. GPS navigace si ze mne udělala legrací a navedla mne 2,5 km před kempem na naprosto neprůjezdnou písčitou cestu. Musel jsem se vrátit a dojet do cíle po pohodlné silnici. V kempu za mnou lezla kočka skoro až do stanu. Žel však jen čtyřnohá… Stan mám postavený vedle dvojice Holanďanů.
Večerní edit:
Dnešní večer v kempu jsem strávil v příjemné společnosti Berta a Anne z Holandska. Cestují tři měsíce s karavanem po Francii, Portugalsku a Španělsku. Bylo to moc fajn…
