Tak dnes už musím s pravdou ven. Už skoro týden mne trápí zánět dásní, který jsem si asi uhnal v tom studeném větru. Rozháněl jsem to čajem z heřmánku a několika Ibalginy, které jsem měl s sebou. Předevčírem vše došlo, a protože byla včera neděle, nebylo jak doplnit zásoby. Na noc jsem si musel dát Paralen, abych vůbec usnul. Takže úkol zněl jasně: sehnat něco, aby se mi to nehoršilo. Ráno jsem se rozloučil s Jeremym, popovídal si se zvídavými Holanďany a jel do nejbližší lékárny. Nějaký ibuprofen a heřmánek mi prodali,na výluh z hřebíčku chtěli recept. V první nemocnici nebyli dentisté, tak jsem to vzdal. V centru města jsem si v Decathlonu, který mi doporučil Jeremy koupil nové rukavice za 7 euro. V kavárně vedle jsem posnidal a poprosil o horkou vodu na heřmánek. Kolem jedenácté hodiny jsem konečně vyrazil na cestu. Po dlouhé době jsem blahořečil svatému Petrovi, že mi vítr foukal do zad. Zvláště, když jsem projížděl asi 60km neskutečnou pustinou, kde jsem nepotkal jediného člověka. V dálce jsem zahlédl pouze jeden traktor a minulo mne asi 5 aut. Přijel jsem do malé vesnice, kde jsem našel azyl v hostalu díky pomoci neteře Jarky, která žije ve Španělsku. Během pár minut jsem si prošel vesnicí, kde zrovna měli nějakou fiestu. Pro odborníky v oboru elektro jsem vyfotil, že vlastně rozvod elektřiny není zas až tak složitý. Dám si nějaké pivo a dobrou noc a půjdu spát…
