Ráno jsem se rozloučil s kocourem a Monikou (Mathie ještě spal) a vydal se z útulného azylu vstříc dalším dobrodružstvím. Cestou jsem potkal ekoložku Marien, která zde sledovala faunu místních mokřadû. První část cesty probíhala tradičně proti větru a navíc v hustém provozu. Zastavil jsem se v baru, ve kterém mi včera pomohli vytelefonovat osud mojí občanky. S tou se se mnou vyfotila ochotná Maďarka Evelína, která se včera do pátrání také zapojila. Asi po hodině jsem přijel do Narbonne, zrovna když začínalo hustě pršet. Přečkal jsem déšť v LIDLU a doplnil zásoby. Pak se však karta úplně obrátila. Přestalo pršet, vysvitlo slunce, vítr se zklidnil a naopak začal foukat do zad. A ke všemu se úplně změnil ráz krajiny. Zbytek cesty jsemsi konečně užíval plnými doušky. Navíc jsem asi 6 km před kempem dojel francouzského cyklistů Freda, který se vydal také na přibližně 10 dnů na kole. Večer jsme strávili v kempu společně a hezky si popovídali…
