Ráno jsem se rozloučil s Mírou a Jirkou a vydal se po cyklostezkách z Vídně k českým hranicím. Téměř celou cestu jsem jel proti silnému větru. S obavou jsem sledoval oblohu, která hrozila deštěm. Naštěstí se moje obavy nenaplnily. Cesta k hranicím byla pohodová, ale trochu fádní. Oživením bylo malé stádečko koziček. Návrat do vlasti byl úžasný. Na hraničním hřebenu se rozzářilo slunce a z pošmourného Rakouska jsem se ocitl na prahu ráje. U cedule Česká republika jsem se nechal vyfotit sympatickou běžkyní Sabinou. Při sjíždění do Valtic jsem se kochal krásnou vinařskou krajinou zalitou sluncem. Moje euforie se ještě vystupňovala v restauraci ve Valticích, kde jsem si dal svoji oblíbenou kachnu se zelím a bramborovými knedlíky, kterou jsem zapil pořádnou českou dvanáctkou. Moje nálada byla umocněná tisíci cyklistů, kteří tu projížděli Lednicko-Valtický areál. Dojel jsem do kempu v Hustopečích a naposledy postavil stan. Během podvečera jsem navštívil i místní fotbalové utkání. Večer se chystám navštívit kamarádku spisovatelku, která zde už roky žije.
