Na krátkém videu s katalánkou vlajkou zjistíte, s čím jsem se dnes skoro celou cestu pral… Ráno to nevypadalo špatně, když jsem v půl deváté opouštěl hostel. Bylo chladno, ale svítilo sluníčko a nefoukalo
To se však záhy změnilo. Zatáhlo se a zvedl se silný vítr přímo do nosu. Jeho intenzita narůstala se stoupáním do sedla na Španělsko – francouzské hranici. Poslední kilometry před vrcholem jsem jel jako proti zdi. Španělsko mi připomnělo, že moje představy o krásném květnovém podnebí na Pyrenejském poloostrově byly naivní. Nebo jsem měl prostě jen smůlu. Na hranici byl blázinec. Hemžení lidí, kteří zřejmě využívali nákupů v bezcelní zóně. Když jsem se spouštěl dolů z kopce, začalo pršet. Přesto jsem byl šťastný, že sjíždím směrem na Provance. Déšť naštěstí brzy ustal. Francouzská část etapy byla přes stálý protivítr příjemnější. Bylo o pár stupňů tepleji, svítilo slunce a projížděl jsem zajímavými místy, včetně Perpignanu. Dojezd byl po hezkých cyklostezkách. Kemp za 24 euro a vedle hrozný Disneyland. Ale co se dá dělat. Horší je, že má zítra celý den pršet. No uvidíme…
