Ráno jsem se rozloučil s přátelskými Holanďany a vyrazil na pouť. Cílem měla být ubytovna ve městě Caminěro. Cesta převážně po rovině pěkně ubíhala mezi tisíci olivovníků. Celá země je tu protkána množstvím důmyslných kanálů. Poté co jsem se posilnil v jednom městě a chystal se pokračovat v cestě, zastavily vedle mne dvě starší Francouzsky a vyptávaly se na mou cestu. Když jsem jim to pověděl, popřály mi Bon voyage, poslaly polibek a pokračovaly v cestě. Dalších 60 km vedlo pustinou, ve které jsem nepotkal živáčka, kromě stáda divokých koz a mnoha čápů. Asi 15 km jsem jel po zrušené železniční trati a projel rozpadajícím se nádražím v Madrigaleju. I následující cesty byly převážně špatné. Po závěrečném stoupání mne po 126 km čekala zavřená ubytovna. A široko daleko nic jiného. Takže dnes bivakuji nadivoko u nějaké říčky. Dobrou noc…
