V chladném větrném ránu jsem si zašel do malé pekárny pro něco ke snídani. Čerstvě upečené napolitány plné čokolády byly vynikající. Před odjezdem mi příjemná paní v baru hostelu uvařila dvě porce heřmánku. Cesta vedla prvních 40km fádní pustinou bez života. Poté se při sjezdu do pěkného města Fraga otevřela mnohem příjemnější krajina. Na konci města jsem si dal polední pauzu s obvyklou kávou a pivem. Do krásného historického města Lleida jsem dorazil již před třetí hodinou díky větru, který mi po všech dnech trápení již druhý den foukal do zad. A navíc se oteplilo na příjemných 25 stupňů. Vyhlédnutá ubytovna však byla obsazena. Odeslali mne tedy do hotelu Goya. Bohužel stál 45 euro, ale byl útulný. Po prohlídce historických památek jsem prošel živými městskými uličkami se spoustou kaváren a obchodů. Někteří z kupujících to brali smrtelně vážně (viz foto). Po návratu do hotelu jsem si dal za úkol nacpat do sebe po dvou dnech půstu (kvůli bolestem dásní) co nejvíce jídla. Zítra chci totiž dojet 110km k mořskému pobřeží do kempu Francéz. A hlavní informace nakonec: vypadá to, že prášky a celodenní kloktání heřmánku zabraly a zánět dásní začíná pomalu ustupovat. Tvář mi už téměř splaskla a mohu jíst bez větších potíží. Klepu to raději 3x na dřevo, abych to nezakřikl…
