Ráno vstávají poutníci před úsvitem a v tichosti se balí a lepí si puchýře na nohách. Ofotil jsem si krásné plánky a schémata cest do Santiaga de Compostela. Je to tu opravdový fenomén. Po snídani jsem se rozloučil s Andreasem a odstartoval do mlhavého rána. Bylo 13 stupňů a sem tam kráplo. Při průjezdu městem Barcelos se začalo počasí lepšit. Cesta příjemně ubíhala krásnou krajinou. Potkal jsem tu mezi poutníky i dva krajany že Strážnice. Silnice jsou tu horší než v Galicii. Typické pro zdejší končiny jsou všudepřítomné kamenné zdi. Jsou všude. Kolem silnic, zahrad i polí. Příjezd do Porta probíhal v pohodě, až na situaci, kdy řidič stojícího auta těsně přede mnou otevřel dokořán dveře. Tak tak jsem je netrefil. A o pár kilometrů dál se nějaké dámě utrhl pes a hnal se po mně. Měl jsem co dělat, abych mu ujel (hajzlikovi…). Když jsem sjel v Portu k moři,vedla mne navigace na trajekt. Neposlechl jsem a vydal se proti proudu řeky do historického centra. To překypovalo turistickym ruchem. Také bylo na co koukat. 16 km před cílem se mi podařilo v Lidlu doplnit zásoby na večer a na zítra. Pár kilometrů před kempem vedla haťová cesta přímořskou krajinou. Moc pěkné… Kemp u moře je obrovský. Hrůza, ale nic jiného jsem ve zdejším resortu nenašel. Všude se povaluje spousta koček čtyřnohých. Ty dvounohé jsou zde v Portugalsku mnohem tučnější, než kdekoliv jinde. Nu což, nějak to tu přežiju. Zitra plánuju poskočit k městu Čoimbra. Je to přes 100 km, ale podmínky by měly být dobré. Zítra bude i méně kopců. Dosud jsem stoupal každý den od 840 do 1240 metrů. Dobrou noc…
