Z nesympatického kempu jsem vyjel v devět hodin. Cesta s větrem v zádech ubíhala rychle borovými lesy po krásné cyklostezce. Potkával jsem spousty cyklistů a mnoho skupin běžců všeho věku. Po nějaké době byly borovice vystřídány stromy, které samy „svléklaly“ svou kůru. Poté jsem projížděl krajinou plnou čápů. Cestou jsem prohodil pár slov s italským poutníkem. K nedělnímu obědu jsem si dopřál výborné grilované selátko. Cesta dovolím Coimbry uběhla docela rychle. Po 110 km jsem zastavil u cíle. Ubytovna však byla zavřená. Pokračoval jsem tedy cestou necestou dalších 11 km, než jsem našel azyl u dvou svatých žen, které nabízely svou prazvláštní zahrádku k odpočinku unaveným poutníkům. Byl jsem tu jediný host…
